Lidé odjakživa potřebovali efektivně přepravovat náklady všech možných velikostí. V polovině 20. století tato potřeba odstartovala ve světě dodávek skutečnou průmyslovou revoluci. Na trh byla uvedena nová vozidla, která jsou nyní zásadní součástí automobilového dědictví a která jejich výrobci neustále rozvíjí podle potřeb uživatelů. Tady je bohatá historie několika modelů, které se v Evropě staly klasikou.
Ford Transit: na začátku bylo T!
Ford T zná každý: je to ikona, která dosáhla světového věhlasu. TT je však navzdory svému značnému vlivu mnohem méně známý. Tento model byl uveden na trh před 102 lety, jako předchůdce moderní dodávky a vozů typu pick-up, mezi něž nyní Ford Transit patří.
Ford TT byl prvním užitkovým vozidlem v kategorii jedné tuny, který společnost Ford vyrobila. Majitelé si podvozek mohli přizpůsobit pomocí podložky pod náklad, díky které mohli přepravovat jakékoli zboží včetně sloupů, sena nebo nádrží. Motor se startoval pomocí kliky na přední straně vozidla.
Název „Transit" jak ho známe dnes se poprvé objevil v roce 1961, když se z Fordu FK 1000 (zkratka pro Ford Köln 1000 kilo) — který se vyráběl od roku 1953 — stal Ford Taunus Transit. Na první generaci opravdového Fordu Transit jsme si museli počkat až do roku 1965.
Od začátku měl obrovský sortiment, který zahrnoval šest různých nákladů, pět motorů, dva rozvory kol, tři druhy karoserie (dodávka, kombi a 9, 12 nebo 15místný minibus), dále verze s plošinou a verze podvozku s kabinou řidiče a nakonec osmnáct dveřních kombinací (boční otevírací nebo posuvné dveře vpředu a vzadu a zadní výklopné víko nebo dvoje otevírací dveře).
O pět generací později je
Ford Transit stále nejprodávanější dodávkou v Evropě. Jeho jméno si získalo na trhu takovou oblibu, že se stalo inspirací pro všechny dodávky výrobce: Transit Courier, Transit Connect, Transit Custom a Transit 2T... Tyto různé verze vyhrály od roku 2001 pětkrát soutěž Mezinárodní dodávka roku.
Volkswagen: od Bulli k ID. Buzz...
V roce 1947 nakreslil Ben Pon první náčrt kultovního
Volkswagenu Transporter. V Německu mu přezdívali Bulli, ve Francii Combi a začal se vyrábět v roce 1950. Nechybělo ale mnoho a tento vůz by světlo světa nikdy nespatřil. Původní náčrty jeho tvůrce byly zamítnuty, protože Ministerstvo dopravy došlo k názoru, že vozidlo s nákladovým prostorem vpředu a sedadlem řidiče vzadu se na veřejné komunikace nehodí.
Pon svůj nápad přepracoval a v roce 1947 načrtl do svého zápisníku vůbec první malou dodávku . V následujících sedmdesáti letech se jich napříč šesti generacemi prodalo jedenáct milionů.
Esenci modelu Combi naleznete i v následujících modelech (T2 a T3), které byly uvedeny na trh v 70. a 80. letech.
Měly opět vzduchem chlazené motory vzadu. U modelu Transporter došlo k několika aktualizacím, jako jsou kotoučové brzdy (T2), možnost náhonu na všechna kola (T3) a vylepšený (ale těžší) podvozek.
V 90. letech změnila společnost VW původní styl a umožnila modelu Transporter naplno projevit svůj potenciál. Výrobce se rozhodl vybavit vozidlo vodou chlazeným motorem a umístit jej vpředu. Tento design se během následujících dvaceti pěti let příliš nezměnil.
V roce 1992 získal T4 jako první cenu Dodávka roku. T5 ji znovu získal v roce 2004, stejně jako se to v roce 2016 podařilo T6.
A jak vypadá budoucnost našeho hrdiny dne? Společnost Volkswagen potvrdila, že elektrická dodávka ID. Buzz je ve výrobě. Model se zvenku v mnohém podobá prvnímu modelu Transporter. Elektrický motor ID. Buzz určitě potěší hippies – stejné publikum, které stálo za úspěchem Combi v jeho začátcích. Jinými slovy, Combi si ve svých 70 letech užije druhé dětství.
Zatímco čekáme na výrobu tohoto komického vozidla našich předků, Transporter přešel na elektřinu. Nyní je na trhu e-Transporter.
Citroën: od AC4 přes minidodávku 2CV až po Berlingo
Citroën uvedl na trh 10 HP AC4 na Pařížském autosalonu na podzim roku 1928. Název AC4 byla zkratka pro André Citroën čtyřválec, protože měl řadový čtyřválcový motor umístěný podélně vpředu. Vozidlo— kterému se začalo říkat C4 — mělo pohon zadní nápravy. Pohon přední nápravy přišel mnohem později. Tento model AC4/C4 nebyl tradiční minidodávkou, ale autem, které mělo široké využití kromě použití jako dodávka nebo nákladní auto.
V roce 1951 se objevila minidodávka 2CV. Byla současníkem modelu Citroën Type H a vyráběla se do roku 1977. Poháněl ji motor boxer a stala se první minidodávkou, která byla tohoto označení hodna. Bylo jich vyrobeno okolo 650 000, plus 600 000 série AK, která se objevila v roce 1963 s motorem Ami 6 a 350 kg nákladu.
Minidodávka SCV uvolnila cestu modelu Citroën Acadiane s relativně nízkými výrobními počty (250 000 vozidel), před příchodem nepostradatelného C15 (pro maximální váhu nákladu 1,5 tuny), který díky svému vysokému podvozku projel kdekoli a dnes proto v terénu chybí.
Celý předek Citroën C15 vychází z Visa. Nejprve se začal vyrábět v benzínové verzi: C15 E benzín. Brzy poté se objevil C15 D diesel s dieselovým motorem 205. Přední náprava u 205 byla rovněž integrována a vyžadovala plastové přední blatníky. Model C15 se rozloučil v roce 2006 po 22 letech svého působení od roku 1984.
Po C15 byla taková poptávka, že po dobu deseti let existoval po boku modelu
Berlingo. Ten se na trhu objevil v červenci roku 1996. V současné době se jedná již o třetí generaci, která rovněž vděčí za svůj úspěch své verzi vozidla pro volný čas.
